Dvojčata - recenze

Název: Dvojčata
Autor: Saskia Sarginsonová
Počet stránek: 312
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014

Anotace:
   Isolte a Viola jsou dvojčata. Jako děti byly neoddělitelné, ale dospěly ve dvě naprosto odlišné osobnosti: Isolte je úspěšná novinářka pracující pro módní časopis, zatímco Viola je zoufale nešťastná a už léta bojuje s anorexií. Co se stalo, že se jejich cesty nyní ubírají tak odlišnými směry? Když začnou obě vyprávět o tragédii, která se odehrála během jednoho polozapomenutého léta, z minulosti se postupně začne vynořovat děsivé tajemství, které hrozí, že jim nenávratně zničí i jejich dospělé životy… Velmi očekávaný románový debut britské autorky, balancující na pomezí milostného příběhu a psychologického thrilleru.

Nejdříve bych k téhle knížce chtěla říct, že to že jsem jí četla byl takový osud :)
Už jsem o ní slyšela, ale nakonec jsem si jí ani nepřidala do seznamu knížek, které si chci přečíst. No ale shodou okolností jsem jí dostala za vysvědčení od školy. Takže to byl prostě OSUD!

Příběh je o dvojčatech Viole a Isolte, které vyrůstají v 70. letech, tedy v období hippies. A protože jejich máme je vlastně taková hipízačka a ví se to, tak holky nemají ve škole moc kamarádů. Nemají ani otce, protože v té době byla trendy ta volná láska :)
Všechno začíná, když se s mámou přestěhují do chatky u lesa v jedné anglické vesničce. Tady potkávají dvojčata Johna a Micheala, a spolu zažívají dobrodružství. A stejně jako je z dívčí dvojice taková zakřiknutá Viola, tak z klučičí dvojice je John ten zamlklejší a zakřiknutější. A to je jeden z důvodů proč se do sebe Viola s Johnem zamilují. Ale potom se stane něco, co holky nečekají a musejí se odstěhovat do Londýna.


Tahle tragédie (nebo spíš tragédie, kvůli které se stanou další tragédie), která je donutila se odstěhovat ovlivní celé jejich životy. Každá na přestěhování a tu trágédii reaguje jinak, Isolte, protože je ta silnější, to zvládá nachází si už na stření škole kamarády, ale Viola to nezvládá už od začátku, stýská se jí po přírodě a Johnovi. Věkem si tohle všechno vybírá oběti a Viola má anorexii, pořád se vrací do nemocnice a pořád myslí na své dětství s dvojčaty a Isolte. Isolte si nic tolik nepřipouští i když jí všechno taky trápí, ale žije si svůj život a je z ní úspěšná novinářka.
Osud a Viola nakonec přinutí Isolte se vrátit do vesnice, ve které vyrůstala. A snaží se najít kluky dvojčata, ovšem zjišťuje něco strašného.


Když jsem četla ty hodnocení na databázi knih, tak se mi do té knížky moc nechtělo, ale nakonec jsem udělala dobře, že jsem si tuhle knížku přečetla.
Někomu na tom vadilo to, že se tam hodně přeskakuje v čase, ale mě se to právě líbilo. Pořád jsem čekala že už se tam odhalí to jejich tajemství, ale pak to přeskočilo a bylo to napínavé téměř až do konce.
Jediné co mě mrzelo byl ten konec, nemyslím to jak to dopadlo, ale to že to bylo takové useknuté, čekala jsem že to tam bude takové rozvinutější. Sice bylo jasné co se stane, ale i tak bych si to ráda přečetla. Ale to nevadí no. Já si to domyslím ve své fantazii.

Takže za mě tuhle knížku určitě doporučuji, snadno jsem se začetla a bylo to fakt napínavé.

A na závěr sem musím dát tenhle obrázek, nejdřív jsem si říkala, že to nesouvisí s knížkou, no ale když se nad tím tak zamyslím tak možná i souvisí :) pochopíte když si to přečtete.