Pokání - recenze

Název: Pokání
Autor: Ian McEwan
Počet stránek: 325
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2008

Anotace:
   Je to svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každý okamžikem do útoku? Ian McEwan tuto myšlenku dovedl k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba pomoci. S fantastickou úporností pubenscenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla po zbytek života činit pokání.


Jak už nejspíš vy, kteří můj blog znáte, víte, že jsem si na tuhle knížku pořád stěžovala, ale konečně se mi podařilo knížku dočíst.

Briony je třináctiletá dívka, která má starší sestru Cecilii, do které se zamiluje syn jejich služebné, Robbie. Není to jednostranná láska. Protože Briony v jednom okamžiku nepozná, že jde o lásku, ale myslí si, že jde spíš o zlost a chce svou sestru chránit, tak když její sestřenici kdosi napadne říká že viděla Robbieho, i když si tím není příliš jistá. Tahle chyba se stane osudovou a změní životy všech. Robbie jde do vězení, později do války.

To jestli se vrátí nebo ne vám říkat nebudu ať máte alespoň jeden důvod si knížku přečíst, protože teď už jdu na svůj názor.

Nejdřív řeknu tohle: Pan Ian McEwan tuhle knížku musel psát hooodně pomalu, protože mě se rozhodně pomalu četla. :D 

Tohle asi bude stát za to abych všechny nedostatky co podle mě tahle knížka má číslovala.

1. Anotace je dost mimo mísu, protože se z ní vůbec nedá vyčíst o čem knížka bude. Ti kteří z toho vyčtou, že jde jen o to jak Briony činí pokání, tak se při čtení budou dost divit.
2. Kdyby v knížce měl být hlavně děj, jako to je ve všech jiných knížkách, tak tahle by byla poloviční. Pořád tam jsou zbytečné popisy a úvahy, které jsem stejně absolutně nevnímala, protože byly strašně složitě napsané.
3. Jak už jsem nakousla, tak je to strašně složitě napsané takže to určitě nedoporučuji lidem kteří přijdou, ať už ze školy nebo práce, domů unavení. Tohle vás totiž unaví ještě víc.
4. V jedné větě je strašně moc vět vedlejších, takže začnete číst začátek hlavní věty a než jsem se dostala ke konci, tak už jsem nevěděla, co vlastně byl začátek.
5. Všude jsem četla,  že až se dostanu za půlku je to velmi čtivé, ale pro mě teda rozhodně ne. Asi nejsem na válečný věci :D
6. Další co jsem četla bylo, že ten příběh chytne za srdce každého - asi nepatřím mezi všechny.
7. Abych pochopila jak to vůbec s Robbiem a Cecilií dopadlo musela jsem si to přečíst dvakrát jak je to tam blbě napsané.
8. Tohle nové vydání má strašně blbý písmo, nebo já prostě nevím jak to říct, ale i díky tomu jak to je natištěné se mi to četlo blbě.
9. A poslední, i když asi ne všeobecný postřeh - tohle vydání je lepené, není šité, nebo nic jiného, ale doslova mě braly křeče do prstů jak jsem silou musela tu knížku držet abych viděla i to, co je u ohybu knihy. No a v důsledku toho, že to absolutně nešlo otvírat, tak se to po trsech v krajích začalo odtrhávat jako trhací blok, sice mi nic nevypadlo, ale zatáhnout za to a bylo by to venku. Ale to jsem možná měla jen nějaký vadný kus.

Ale co zase musím říct je to že se mi přeci jen jedna část líbila a to sice ta, která se odehrává v nemocnici a vozí tam ty zraněné vojáky, to pro mě bylo jediné zajímavé.

Takže celkově nedoporučuji tuhle knížku, a obzvlášť ne pro ty, kteří už jsou zvyklí na ten jednoduchý styl psaní.

Jestli jste knížku četli tak mi určitě napište do komentáře váš názor :)